Vždy mě fascinovaly příběhy lidí, kteří svou dětskou vášeň dokázali převést v reálné podnikání. Živit se tím, co Vás baví, to je přeci sen! Holčičky, které vyrábí panenkám oblečky nebo jim stříhají vlasy se v dospělosti živí jako švadleny a kadeřnice, z kluků zapálených do aut jsou zase prvotřídní mechanici. Já jsem žádnou takovou vášeň ani zálibu neměla, ale co mi opravdu šlo, to byla škola. Nikdy jsem se neučila, informace mi samy zůstávaly v hlavě a domů jsem celkem bez práce nosila samé jedničky. Takže bylo jasno, bude ze mě minimálně ředitelka zeměkoule, která nebude muset pracovat rukama, ale bude všem jen říkat, co mají dělat. Po základce jsem tedy automaticky nastoupila na gympl, kterým jsem bezproblémově proplula, odmaturovala s vyznamenáním a pokračovala na vysokou školu se zaměřením na řízení podniku.
Ekonomka mě nejen nebavila, ale doslova ubíjela. Po dvou letech jsem přerušila studium a dala si čas na to, abych si ujasnila, co chci dělat dál. Po roce jsem sice nastoupila zpět, ale školu stejně nedokončila, nešlo to. Vrhla jsem se do života na vlastní pěst a prošla si nespočtem krátkodobých prací. Vstávala jsem ve tři ráno do pekárny, seděla u pásu ve fabrice a dlouho se živila jako nehtařka. To mě bavilo nejvíc, objevila jsem v sobě perfekcionistu, který musí tvořit něco originálního.
Přestože mě spousta lidí odrazovalo od této biobavlněné cesty, jsem ráda, že jsem se na ni vydala. Nic mě nepotěší víc, než když lidé sami poznají rozdíl v kvalitě materiálu ode mě a z běžného obchodu. Nesmím opomenout ani fakt, že u mě si můžete nechat oblečení upravit podle Vašich potřeb a pokud už jsou klukům krátké tepláky, snadno Vám z nich udělám kraťasy a mohou sloužit vesele dál. A to má smysl. Tak se pojďte podívat, co by se hodilo právě Vám.