Produkty
Moje cesta
Vždy mě fascinovaly příběhy lidí, kteří svou dětskou vášeň dokázali převést v reálné podnikání. Živit se tím, co Vás baví, to je přeci sen! Holčičky, které vyrábí panenkám oblečky nebo jim stříhají vlasy se v dospělosti živí jako švadleny a kadeřnice, z kluků zapálených do aut jsou zase prvotřídní mechanici. Já jsem žádnou takovou vášeň ani zálibu neměla, ale co mi opravdu šlo, to byla škola. Nikdy jsem se neučila, informace mi samy zůstávaly v hlavě a domů jsem celkem bez práce nosila samé jedničky. Takže bylo jasno, bude ze mě minimálně ředitelka zeměkoule, která nebude muset pracovat rukama, ale bude všem jen říkat, co mají dělat. Po základce jsem tedy automaticky nastoupila na gympl, kterým jsem bezproblémově proplula, odmaturovala s vyznamenáním a pokračovala na vysokou školu se zaměřením na řízení podniku.
Ekonomka mě nejen nebavila, ale doslova ubíjela. Po dvou letech jsem přerušila studium a dala si čas na to, abych si ujasnila, co chci dělat dál. Po roce jsem sice nastoupila zpět, ale školu stejně nedokončila, nešlo to. Vrhla jsem se do života na vlastní pěst a prošla si nespočtem krátkodobých prací. Vstávala jsem ve tři ráno do pekárny, seděla u pásu ve fabrice a dlouho se živila jako nehtařka. To mě bavilo nejvíc, objevila jsem v sobě perfekcionistu, který musí tvořit něco originálního.
Přišlo těhotenství, narodila se první dcera a já si užívala miminka plnými doušky. Doslova, znáte to. Nebudu se tvářit, že to byla pohodička, protože to nebyla ani náhodou. I tak jsem si vždy našla chvilku na šití a zásobila dcerku tepláčky, které s lezoucím dítětem byly stále v kurzu. Postupně se z okolí zvyšovala poptávka po těchto rostoucích kalhotách a tak se z koníčku stala vedlejší živnost. Chodily mi zakázky a kromě nich také přišlo stěhování a brzy poté další dítko. Na malé miminko se šije úplně skvěle a tak jsem rozšířila svůj repertoár o bodýčka, o která je stále velký zájem. Téměř všechny své výrobky postupem času upravuji tak, aby byly praktické a dlouho vydržely. Tak vzniklo i rostoucí body, ze kterého mladší dcera ani nestihla vyrůst. K bodýčku se přidaly další výrobky a najednou tu byla moje srdcovka, dárková sada pro miminko. S rostoucím počtem ušitých věcí mi docházelo, že šití nezůstane jen koníčkem pro volný čas ani po skončení rodičovské dovolené. Začala jsem tedy uvažovat, jak celý tento projekt uchopit, aby moje tvorba přinášela smysluplný užitek i mým zákazníkům.
Ještě než jsem si obnovila živnost, dostaly se ke mně celkem náhodou biobavlněné látky od německého výrobce Lillestoff. V té době jsem ještě neměla tušení o nějakých textilních certifikátech, kromě Öko-Tex Standardu, což je v Čechách jediný legálně uznávaný certifikát materiálů určených pro děti do tří let. Když jsem tyto biobavlny měla v ruce, překvapila mě jejich pevnost a zároveň jemnost. Barvy byly krásně syté i po vyprání, kolena se nevytahávala, trika držela tvar. Bylo mi jasné, že jejich téměř dvojnásobná pořizovací cena bude zárukou toho, že látky jsou něčím zvláštní.
Tuto záhadu jsem odhalila ihned po přečtení knihy Příběh skříně od Veroniky Blabla Hubkové. Této knize bude věnován samostatný článek zde na blogu, proto ji nyní nebudu blíže rozebírat. Právě v této útlé knížce plné zásadních informací jsem se poprvé dočetla o GOTS certifikátu a věděla jsem, že tohle je ta cesta, kterou chci jít. Chci, aby mé výrobky dávaly smysl. Aby byly ušité nejen kvalitně, ale především z těch nejkvalitnějších látek, které jsem schopna zajistit. Dohledala jsem, že látky Lillestoff GOTS certifikát mají, stejně jako mé milované puntíčky od Stoffonkel.
Nyní jsou to více než dva roky, kdy si pro svou tvorbu vybírám výhradně GOTS certifikované látky. Samozřejmě i u mě existují nějaké výjimky, které potvrzují pravidlo, jako je třeba úžasná svetrovina, ale těch je jako šafránu. Za tu dobu mám otestováno, jak vypadají látky po x praních i jak zvládají nápor dětské "péče". Netvrdím, že biobavlněné oblečení je nesmrtelné, ale mohu vás ujistit, že tričko z mé dílny se nebudete stydět prodat ani poté, co ho unosí oba sourozenci.
Přestože mě spousta lidí odrazovalo od této biobavlněné cesty, jsem ráda, že jsem se na ni vydala. Nic mě nepotěší víc, než když lidé sami poznají rozdíl v kvalitě materiálu ode mě a z běžného obchodu. Nesmím opomenout ani fakt, že u mě si můžete nechat oblečení upravit podle Vašich potřeb a pokud už jsou klukům krátké tepláky, snadno Vám z nich udělám kraťasy a mohou sloužit vesele dál. A to má smysl. Tak se pojďte podívat, co by se hodilo právě Vám.